Příchuť? Latte. Bon appétit! Merci.
Na ostrově Korsika leží nádherná vesnička Piana. Patří, jako skoro vše tam, pod UNESCO. Je maličká, ale sláva jejich koblížků hvězd se dotýká. Tedy nevím, jestli opravdu hvězd, ale naše průvodkyně o nich věděla. A tak mé kroky z autobusu vedly rovnou do malé prodejničky. Měla jsem připravenou větu ze slovníku. Samozřejmě anglicko-francouzsky. Jakmile jsem vešla dovnitř, zapomněla jsem i to, jak se jmenuju. Paní byla vysoká, elegantní do všech směrů, a úsměv zářivých bílých zubů mě zbavil slov. Koukaly jsme se na sebe. Pohled do očí a můj vyplašený úsměv ji natolik pobavil, že se smála nahlas. Nezmohla jsem se na nic jiného, než ukázat na ošatky s koblížky velikosti pingpongových míčku a mé hlasivky celkem zřetelně vypustily otázku: Příchuť? Tohle slovíčko způsobilo, že se paní začala culit stejně nechápavě jako já, ale byla dobrá. Přes slzy v očích, začala ukazovat na malé kuličky a říkat čoko, nutella, spécialités corses, ….. a já jsem pokračovala ve své duchaplné znakové řeči a ukazovala, jaké ty minikoblížky má hodit do pytlíku. Paní naplnila vak a něco řekla. Předpokládám, že částku. Zeptat se na cenu je snadné. Stačí jen postupně ukazovat prsty jedné ruky. Paní pochopila a ukázala mi pět prstů. Nejsem blbá, pochopila jsem, že mi neukazuje manikúru, ale částku, na kterou si cení své úžasné koblížky. Podala jsem ji mince a po vyslovení slova merci jsem si oddechla s takovou radostí a silou, že se pohnuly i záclonky v oknech. Paní Koblížkovou to natolik pobavilo, že mi přihodila spécialités corses do pytlíčku na cestu.
Hrdá na to, že si umím koupit koblížky, jsem se vydala pro kávičku. Sednu si do kavárny a nonšalantně prohodím směrem k číšníkovi latte. Kamarádka jen podotkne. Měla jsi říct asi kafe latte. Proč jako? Latte mají přece všude. Mají. Pan obsluhující přede mě postavil bez mrknutí oka sklenici mléka s ledem. No nedivím se. Přece jsem chtěla sklenici mléka s ledem. Byly to nejlepší koblížky s mlékem v mém životě. Nebudu se učit cizí jazyk. Přišla bych o tuhle srandu.
Bon appétit!
Lucie Hejnalová
Na kole kolem a okolo
Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.
Lucie Hejnalová
Rohlík od Medúzy aneb souboj Titánů v potravinách
Obecně nesnáším nakupování. Díky rodině se mi daří nákupům potravin vyhýbat a jediné co musím většinou udělat je někoho do obchodu dovést a následně nákup odvést. Tentokrát ale nevylo zbytí a musela jsem vstoupit dovnitř.
Lucie Hejnalová
MHD proti alzheimerovi!!!
Berte prosím tento článek s nadsázkou. Je to jen úvaha. Není mým úmyslem kohokoli rozčílit. Od dnešního dne dochází v Ostravě k „drobným“ změnám v městské hromadné dopravě.
Lucie Hejnalová
Jak parkuješ? Ráda bych tě potkala.
Nevím, čím to je, ale pondělní ráno mi připadá vždy nějaké jiné. Pracuji na směny od pondělí do neděle, svátek nesvátek, ale přesto mi to pondělí přijde těžší.
Lucie Hejnalová
Co je tohle za dobu?
Jedu si takhle městem tramvají. Na jedné zastávce přistoupí mladé holčiny a začnou štěbetat. Mluví tak tiše, že by to shodilo šišky ze stromu, kdyby tady někde poblíž nějaký byl. Ač se snažím sebevíc, nejde je neslyšet.
Lucie Hejnalová
Ohňostrojové šílenství (Šťastný a veselý)
Je 1.1. nového roku 2020. Mám oči jako angorský králík, hlavu jako střep. Někteří si tyto následky Silvestrovské noci vybrali dobrovolně. Konzumací alkoholu, bujarými oslavami a bděním do brzkých ranních hodin.
Lucie Hejnalová
Jsem z minulého století a jsem za to ráda
Onehdy měl syn mé partnerky nějaké dotazy ohledně druhé světové války. My jsme odpověděly. Další otázka mě dostala. Vy si to pamatujete? Neptal se na paměť, ale na to, jak jsme staré. Jak to má mladý s matikou tady řešit nebudu.
Lucie Hejnalová
Obžerství (Jak jsme letěli do Turecka díl čtvrtý)
Nebudu ze sebe dělat světoběžnici, která všude byla a všechno viděla. Tahle dovolená pro mě byla něčím naprosto novým. Na svých dovolených u moře jsem spala ve stanu v kempu
Lucie Hejnalová
Něco málo o Turecku (Jak jsme letěli do Turecka díl třetí)
Autobus číslo 615 firmy Ikaros se rozjel z mezinárodního letiště Antalya směr Alanya. Samozřejmě jsem byla přilepena na ulepeném okně. Proč taky ne. Nestydím se za to, že jsem byla natěšená a zvědavá na to, co uvidím.
Lucie Hejnalová
Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)
Po dvou hodinách letu jsme si na hodinkách posunuli ručičky o hodinu víc. Letadlo nás vyplivlo přes tunýlek do letištní haly, kde jsme splynuli s davem a nechali se „vést“ k pasové kontrole.
Lucie Hejnalová
Jak jsme letěli do Turecka
Rozhodli jsme se, že na dovolenou poletíme k moři a vybrali jsme si Turecko. První zastávka byla v cestovní kanceláři. Využili jsme akce first minute. Prostě si vybereme něco hned, než abychom pak jeli tam, co na nás zbyde.
Lucie Hejnalová
Zlaté české pohádky
V sobotu jsme si ke snídani pustili televizi. Běžela pohádka Jeníček a Mařenka, v originále Hänsel und Gretel. Kdo by si myslel, že to dětem vysvětlí, jak je špatné přejídat se sladkým, je na omylu.
Lucie Hejnalová
Blondýnka v kabriu
Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.
Lucie Hejnalová
Když kocour není doma…..
Letos se mi poštěstilo mít volno na jeden hokejový zápas naší repre na mistrovství světa v hokeji. Vydala jsem se do naši hospůdky, kde se málokdy stane, že bych tam nepotkala někoho známého.
Lucie Hejnalová
Špatný den začíná už včera
Ležím večer v posteli a točím se jako na grilu. Polštář nejde upravit, peřina je snad velká, za chvíli malá. To zas bude noc. Ráno se vzbudím. Nemůžu uvěřit tomu, že už ten budík zase budí.
Lucie Hejnalová
Vzpomínka na předvánoční výlet
Loni jsme se nechali strhnout vánoční atmosférou a vydali jsme se na výlet. Vánoční trhy jsou vždy krásné, voňavé a okouzlující. Ha ha ha ha ha. Pro mě byly rozhodně plné zážitků a sebepoznání.
Lucie Hejnalová
Nákupy!
Kdo přežije ve zdraví nákup v jakýchkoli obřích marketech, by si podle mě zasloužil medaili z nějakého drahého kovu.
Lucie Hejnalová
Na pole, panenko
Je krásné babí léto, tak proč sedět doma. Rozhodla jsem se vytáhnout část rodiny na dobrou baštu. Na internetu jsem objevila na první pohled zajímavou restauraci zrovna pořádající zvěřinové hody.
Lucie Hejnalová
Lov na slunce
Samozřejmě si o sobě myslím, že jsem dítě štěstěny. Na co sáhnu, to se mi povede. Když rozbiju hrnek, je to proto, že potřebuji v kredenci místo pro nový.
Lucie Hejnalová
Narnie na Moravě
Pokud chcete zažít něco, co jste si dosud dovedli jen představit, je hrad Veveří přesně to místo které hledáte.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 923x