Není číslo, jako číslo (Jak jsme letěli do Turecka díl druhý)
Když nás pozdravil turecký policista „Ahoj“, tak jsme se tetelili jak je to super. Naivně samozřejmě. Kolik jim tam denně projde Čechů, tak se prostě kluci baví.
Že je s časem tady něco jinak jsme zjistili u kolotoče s kufry. Jako by se tady zastavil čas. 5 minut v Turecku je cca 35 minut českého času. Vysvětlím. Na obrazovce se ukázalo, že naše kufry budou na páse za 5 minut. Za 15 minut se objevilo, že kufry z dalšího letadla tam budou za 7 minut, pak 17 minut a pak 5 minut. A nám to stále psalo 5 minut. Neuvěřitelné. To bude nádherně dlouhá dovolená. Paráda.
Jakmile jsme si po „5“ minutách vyzvedli kufry, vyrazili jsme z letištní haly ke stolečku naší cestovní kanceláře. Klidně prozradím, že to byl Fischer. Než jsme přišli na řadu, udělala jsem si pár fotek. Přiběhl ke mně malý chlapík z ochranky a k mému údivu mi oznámil, že fotit můžu, ale nesmím točit video. Jsme na řadě. Usmívající se slečna nám řekla, že hned vpravo za stánkem se zmrzlinou stojí autobus číslo 613 a ten nás odveze do hotelu. Super. No super by to bylo, kdyby tam ten autobus s číslem 613 byl. S přibývajícími metry, kdy se nám stánek se zmrzlinou zmenšoval do velkosti tenisového míčku, se zhoršovala kvalita autobusů. Tedy čistě jen vzhledově, nedovolím si hodnotit vozy motorově nebo kvalitu řidiče. Když jsme se blížili k místu, ze kterého mohli startovat velbloudi, řekla jsem místnímu domorodci, který se na nás se zájmem díval a stál tady jistě již dlouhou dobu, možná navigoval i Caesara s římskou legií, „Fischer“. Usmál se, tedy možná se mi to jen zdálo, netuším, čím byla korigována mimika jeho tváře, a ukázal zpět ke stánku se zmrzlinou, tedy do míst, kde by se stánek dal předpokládat, protože už ho nebylo ani vidět a řekl (anglicky) v první řadě. Tak jsme se tedy vydali zpět ke zmrzlině. Po cestě jsme potkávali „známé tváře“ z letadla. Taky hledali autobus.
Po návratu k první řadě jsme zjistili, že se sličná slečna trošičku spletla a číslo autobusu je 615, no chybička se vloudí, jsme přece lidi. Autobus stál cca 15 metrů od stánku se zmiňovanou zmrzlinou. Řidič si nás pěkně odškrtnul v seznamu cestujících. My jsme se usadili v sedačkách. Byli jsme rádi, že jsme tam, kde máme být. Pozorovali jsme na stromě drobného ptáčka a řešili jsme, jestli je vůbec živý nebo jen ozdoba. Po pár minutách otočil hlavou. On žije!!!
Přišla jiná sličná slečna z Fischeru, zrobila prezenčku a popřála nám pěknou dovolenou. My jsme hned věděli, že chybička s číslem autobusu je to nejhorší co se nám na dovolené stalo.
A na to, se můžete spolehnout!
Lucie Hejnalová
Na kole kolem a okolo
Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.
Lucie Hejnalová
Rohlík od Medúzy aneb souboj Titánů v potravinách
Obecně nesnáším nakupování. Díky rodině se mi daří nákupům potravin vyhýbat a jediné co musím většinou udělat je někoho do obchodu dovést a následně nákup odvést. Tentokrát ale nevylo zbytí a musela jsem vstoupit dovnitř.
Lucie Hejnalová
MHD proti alzheimerovi!!!
Berte prosím tento článek s nadsázkou. Je to jen úvaha. Není mým úmyslem kohokoli rozčílit. Od dnešního dne dochází v Ostravě k „drobným“ změnám v městské hromadné dopravě.
Lucie Hejnalová
Jak parkuješ? Ráda bych tě potkala.
Nevím, čím to je, ale pondělní ráno mi připadá vždy nějaké jiné. Pracuji na směny od pondělí do neděle, svátek nesvátek, ale přesto mi to pondělí přijde těžší.
Lucie Hejnalová
Co je tohle za dobu?
Jedu si takhle městem tramvají. Na jedné zastávce přistoupí mladé holčiny a začnou štěbetat. Mluví tak tiše, že by to shodilo šišky ze stromu, kdyby tady někde poblíž nějaký byl. Ač se snažím sebevíc, nejde je neslyšet.
Lucie Hejnalová
Ohňostrojové šílenství (Šťastný a veselý)
Je 1.1. nového roku 2020. Mám oči jako angorský králík, hlavu jako střep. Někteří si tyto následky Silvestrovské noci vybrali dobrovolně. Konzumací alkoholu, bujarými oslavami a bděním do brzkých ranních hodin.
Lucie Hejnalová
Jsem z minulého století a jsem za to ráda
Onehdy měl syn mé partnerky nějaké dotazy ohledně druhé světové války. My jsme odpověděly. Další otázka mě dostala. Vy si to pamatujete? Neptal se na paměť, ale na to, jak jsme staré. Jak to má mladý s matikou tady řešit nebudu.
Lucie Hejnalová
Obžerství (Jak jsme letěli do Turecka díl čtvrtý)
Nebudu ze sebe dělat světoběžnici, která všude byla a všechno viděla. Tahle dovolená pro mě byla něčím naprosto novým. Na svých dovolených u moře jsem spala ve stanu v kempu
Lucie Hejnalová
Něco málo o Turecku (Jak jsme letěli do Turecka díl třetí)
Autobus číslo 615 firmy Ikaros se rozjel z mezinárodního letiště Antalya směr Alanya. Samozřejmě jsem byla přilepena na ulepeném okně. Proč taky ne. Nestydím se za to, že jsem byla natěšená a zvědavá na to, co uvidím.
Lucie Hejnalová
Jak jsme letěli do Turecka
Rozhodli jsme se, že na dovolenou poletíme k moři a vybrali jsme si Turecko. První zastávka byla v cestovní kanceláři. Využili jsme akce first minute. Prostě si vybereme něco hned, než abychom pak jeli tam, co na nás zbyde.
Lucie Hejnalová
Zlaté české pohádky
V sobotu jsme si ke snídani pustili televizi. Běžela pohádka Jeníček a Mařenka, v originále Hänsel und Gretel. Kdo by si myslel, že to dětem vysvětlí, jak je špatné přejídat se sladkým, je na omylu.
Lucie Hejnalová
Blondýnka v kabriu
Je letní hezké odpoledne. Provoz jako vždy hustý. Přijedu ke křižovatce. Mám signál stůj. Tak se tak rozhlížím kolem a kousek přede mnou a díky výšce umístění mé kabiny i pode mnou, si stojí zlatý mercedes kabriolet.
Lucie Hejnalová
Když kocour není doma…..
Letos se mi poštěstilo mít volno na jeden hokejový zápas naší repre na mistrovství světa v hokeji. Vydala jsem se do naši hospůdky, kde se málokdy stane, že bych tam nepotkala někoho známého.
Lucie Hejnalová
Špatný den začíná už včera
Ležím večer v posteli a točím se jako na grilu. Polštář nejde upravit, peřina je snad velká, za chvíli malá. To zas bude noc. Ráno se vzbudím. Nemůžu uvěřit tomu, že už ten budík zase budí.
Lucie Hejnalová
Vzpomínka na předvánoční výlet
Loni jsme se nechali strhnout vánoční atmosférou a vydali jsme se na výlet. Vánoční trhy jsou vždy krásné, voňavé a okouzlující. Ha ha ha ha ha. Pro mě byly rozhodně plné zážitků a sebepoznání.
Lucie Hejnalová
Nákupy!
Kdo přežije ve zdraví nákup v jakýchkoli obřích marketech, by si podle mě zasloužil medaili z nějakého drahého kovu.
Lucie Hejnalová
Na pole, panenko
Je krásné babí léto, tak proč sedět doma. Rozhodla jsem se vytáhnout část rodiny na dobrou baštu. Na internetu jsem objevila na první pohled zajímavou restauraci zrovna pořádající zvěřinové hody.
Lucie Hejnalová
Lov na slunce
Samozřejmě si o sobě myslím, že jsem dítě štěstěny. Na co sáhnu, to se mi povede. Když rozbiju hrnek, je to proto, že potřebuji v kredenci místo pro nový.
Lucie Hejnalová
Narnie na Moravě
Pokud chcete zažít něco, co jste si dosud dovedli jen představit, je hrad Veveří přesně to místo které hledáte.
Lucie Hejnalová
Příchuť? Latte. Bon appétit! Merci.
Přece se nebudu kvůli jedné dovolené učit jazyk tamního obyvatelstva. Nejsem trouba a domluvím se všude. Stačí umět pozdravit a poděkovat. Opravdu?????
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 923x