Vždy "domorodce" potěší, když se člověk snaží s nimi promluvit jejich jazykem. Většinou tedy...

Lvov (Ukrajina):

Projíždějíc tímto městem, jsem potřeboval koupit baterii do blesku. V centru krásného města jsem vstoupil do obchodu. Muž a žena. Já rozen v RVHP běžně mluvím rusky. Pozdravil jsem a... ticho. Pozdravil jsem hlasitěji a? Ticho... Došlo mi, že takhle to nepůjde a tam, kde se mnou nechtějí mluvit, tam jim své peníze nenechám. Ještě před tím, než jsem vyšel, jako správný ostravak jsem tedy opět rusky zaklel a sdělil: "když tedy vám moje peníze nejsou dobré, já jsem Čech a učil jsem se rusky a ukrajinsky neumím, tak já na vás seru a jdu jinam."

Najednou obrat a plynulou ruštinou mne pozdravili a omluvili se. V tom obchůdku jsem byl jen já a majitelka asi s manželem. Tržby zřejmě moc velké neměli i přes to se rusky bavit nechtěli. Je tohle normální? Tím, že používám nějaký dorozumívací jazyk přece neschvaluji např. politiku této země, neschvaluji anexi Krymu nebo části Ukrajiny. Zvlášť když určitě slyšeli, že nejsem Rus a jazyk není dokonalý.

Rád si přečtu Váš názor.

Záleží asi na oblasti. Na Korsice jsou části, kde jsou značky z názvy měst rozstříleny nebo francouzký název přebarven černou barvou. A někde se s vámi baví rukama nohama.

To byly nejspíš profiteroles, že?:-)))))

Já jsem zase při cestě do zahraničí v tom kterém jazyce nastudovala to, co jsem předpokládala, že budu při nákupech potřebovat vědět.

A moc mě těšilo, že z toho "místní" měli radost.

Pěkný zážitek z dovolené.

Ano :-)